Kladný vztah ke sportu se mnou byl vždy. Cyklistika v dnešní podobě však doznala rozmachu až s dostatkem jízdních kol na trhu po roce 1989. Za vše může můj kamarád Vojta. Nejdřív si koupil turistické kolo a tak i já. Po pár letech se najednou objevil s kolem horským. Při výletech a debatě o cyklistice z něj vylezlo, že má chuť si zajet místní maraton MANITOU, ale chyběla mu odvaha. Tu jsem mu dodal a přihlásil nás oba (samozřejmě na krátkou trať).
Týden před závodem jsem si trať zkušebně projel. Výsledek - buď rozbiju své kolo, nebo pojedu pomalu, anebo si koupím horské. V úterý jsem vybral a objednal, ve čtvrtek koupil, v pátek projel prvních asi 10 km v životě na horském kole a v sobotu závod. Že se začíná širokými schody, se ví, takže když jsme viděli ráno před závodem sjet schody malou holku, tak jsme to dali taky. Touto akcí začala série účastí na podobných závodech po republice, ale i hlubší zájem o cyklistiku jako takovou.
V té době jsem pracoval s kolegou ve stavebnictví ve výškách. Bohužel zdraví si vyžádalo změnu a trochu nečekaně k údivu okolí padla volba na provozovaného koníčka - a to cyklistiku. Účast na maratonech je minulostí, zato orientační závody na horských kolech (zkráceně MTBO) ve veteránské kategorii provozuji dodnes.
